Matka si povzdechla. Jedla v jídelně polévku.
Pomyslela jsem si, že ji možná do té polévky něco spadlo. „Vlas?“ Zeptala jsem se.
„Ne.“ Matka si nabrala další plnou lžíci polévky a strčila si ji do pusy jako by se nic nestalo. Poté otočila hlavou na jednu stranu a zahleděla se na třešňový strom, který kvetl z okna kuchyně a se stále otočenou hlavou, si nabrala další lžíci a vložila ji mezi rty. Matka jí způsobem, který se nepodobá žádnému z těch, které jsou předepsány v časopisech pro ženy. Tak, že v jejím případě není použití výrazu *** pouhá hra se slovy.
Naoji, můj mladší bratr, mi jednou, když se opil řekl, „Jen to, že má člověk titul, z něho nedělá aristokrata. Někteří lidé jsou dobří aristokraté, i přesto že nemají žádný jiný titul než ten, který jim příroda nadělila. A jiní zase, jako třeba my, kteří kromě toho titulu nemají nic, jsou spíše vyděděnci než aristokraté. Například Iwašima, (zmínil jednoho svého kamaráda ze školy, hraběte) nepřipadá ti, že mluví mnohem vulgárněji než kdejaký lotr, poflakující se venku po ulicích? Ten zatracený pitomec si na sebe vzal večerní oblek a odešel s ním na svatbu jeho bratrance. A i kdyby pro něj bylo z nějakého důvodu nutné se takto obléct, bylo mi na zvracení, jen když jsem slyšel, jaké nevhodné výrazy používal při slavnostním proslovu u stolu.
|